VYHALŠOVÁNÍ ETICKÝCH KODEXŮ a o samosprávě v Chodově

VYHALŠOVÁNÍ ETICKÝCH KODEXŮ a o samosprávě v Chodově

Příspěvekod JanSinkule » 24 dub 2014 09:51

Slavnostních slibů a slibů jako takových, přísah a etických kodexů bylo a nejspíš ještě bude, ale jaký mají smysl, význam a účinek.
Slibovali pionýři a slibují poslanci a slibem jsou vázáni i kněží … a přesto se stále a stále potýkáme s nemorálním, neetickým a často i se zločinným jednáním slibujících.
Nejznámější je přísaha Hypokratova, kterou skládají lékaři. Přesto se dočítáme, že špitály odmítají převzít od záchranné služby pacienta a tím jej odsuzují i k mnohaminutovému, či hodinovému ježdění od nemocnice k nemocnici. To vše v okamžicích, kdy je jeho život ohrožen.
Morálních kodexů přijímaným kýmkoliv, jakoukoliv profesí; slavnostně vyhlašovaných a méně slavnostně nedodržovaných bylo již tolik, že darmo mluvit. Přitom by bohatě stačil jediný, tisíce let starý, ale dodržovaný. Desatero božích přikázání nebo, lépe, návodů. A z něj ta nejdůležitější „substance“ – nedělej druhému to, co nechceš, aby dělal on tobě. Vše ostatní je stejně jen „komentář“. Ale blíží se volby a to je čas, kdy se objevují nejrůznější prohlášení a etické kodexy. Nikoho za to neodsuzuji a nijak to nesnižuji (názor si udělejte sami).
ETICKÝ KODEX
Preambule

HNUTÍ NEZÁVISLÝCH ZA HARMONICKÝ ROZVOJ OBCÍ A MĚST
sdružuje ty, kteří nejsou a nechtějí být členy politických stran, ale při tom mají aktivní zájem o osudy svých měst (obcí) a kteří se chtějí angažovat ve prospěch harmonického rozvoje své obce (města) v komunální politice na radnicích v obecních (městských) zastupitelstev a v poslaneckém sboru krajů.

Kandidát, uvedený na KL za HNHRM, svobodně vyjadřuje svým podpisem souhlas s tímto kodexem a v případě svého zvolení prohlašuje že:
1. Bude dodržovat obecně platné právní normy ČR.
2. Uznává, že jen svobodný občan se svými právy a povinnostmi, může spolu s ostatními vybudovat prosperující společnost, založenou na odpovědnosti jednotlivce.
3. Nebyl pravomocně odsouzen za úmyslné spáchání trestného činu.
4. Osobně nebo prostřednictvím právnické osoby nepodnikal v oblastech, které lze považovat za škodící klidnému soužití (jako je provozování VHP a jiných loterií, sázek nebo organizování prostituce).
5. Výkon mandátu zastupitele chápe jako veřejnou službu obyvatelům své obci (městu) a cítí i stejnou zodpovědnost.
6. Pro svou obec (město) a jeho obyvatele bude pracovat zodpovědně, nestranně a bez diskriminace jakékoliv skupiny obyvatel či jednotlivců.
7. Při svém rozhodování a práci nebude konat tak, aby přinesl neoprávněnou výhodu sobě, či osobě jemu blízké.
8. Pro svou obec (město) bude pracovat s péčí řádného hospodáře.
9. V souvislosti s výkonem funkce člena zastupitelstva, nebude přijímat žádné protislužby.

„Jak to mají“ v HNHRM v Chodově vím jen z doslechu, městské televize, městských stránek a zasedání zastupitelstva. Mohu se mýlit, ale vše co následuje je můj názor.

„2. Uznává, že jen svobodný občan se svými právy a povinnostmi …..“ Jak to mají se svobodou, o tom možná svědčí výpovědi některých stále ještě činných nebo bývalých zastupitelů za toto hnutí, nebo lidi s jeho představiteli přímo spolupracujících nebo dříve spolupracujících (já osobně žádnou zkušenost nemám, jen tlumočím). Shrnul bych to následovně: starosta města a předseda hnutí je stižen stihomamem, nesnese jiný názor natož odpor a jen on ví co je pro všechny dobré a co ne. Jestli je to opravdu tak, potom jen doufám, že se tito lidé odváží a řeknou to i veřejně. Takové prostředí by se svobodou nemělo nic společného. Jinak ať radši mlčí.
„5. Výkon mandátu zastupitele chápe jako veřejnou službu obyvatelům své obci (městu) a ctí i stejnou zodpovědnost.“ V tomto případě již zkušenost mám (jednání zastupitelstva). Mám li zkušenost, mám i názor.
Zastupitelé z řad HNHRM, možná že jen podle mě, v žádném případě nezastupují občany Chodova a neslouží městu Chodov. Slouží starostovi města. Takto vykonávají i svůj mandát. Můžeme, měli bychom, o tom vést diskusi, ale já jsem o tom přesvědčený. Doufám, že se to po volbách změní.

„6. Pro svou obec (město) a jeho obyvatele bude pracovat zodpovědně ……“
Tato klausule kodexu úzce souvisí s tou předchozí, vlastně se jedná o totéž. Platí li názor k ustanovení 5., potom je ustanovení 6. pro zastupitele z řad HNHRM v Chodově nesplnitelné. Bohužel si myslím, že platí.

„7. Při svém rozhodování a práci nebude konat tak, aby přinesl neoprávněnou výhodu….“
V „lokajském systému“, který nyní v zastupitelských orgánech města Chodova vládne, jde o klausuli pro každého lehce splnitelnou. Zvláště v samotném zastupitelstvu, které, zdá se mi, stojí úplně mimo všeho. Které bylo zavedenými praktikami deklasováno ještě na nižší úroveň než „lokaj“, na úroveň „nic“.

„8. Pro svou obec (město) bude pracovat s péčí řádného hospodáře.“
Těžko splnitelné v situaci, kdy Město nemá žádný konkrétní plán – má jen jakési zásobníky práce. Mám řadu přátel vlastnících a řídících svojí firmu a s žádným „zásobníkem práce“ závislým na tom, zda od někoho něco dostanou (dotace) by nevystačili. Ani při přípravě práce, ani při udržení společnosti z dlouhodobějšího hlediska. Navíc bez úplné, přesné a pro ně srozumitelné informace o „stavu“ společnosti by nesestavili ani ten plán.

O harmonickém rozvoji města, jak to stojí v názvu sdružení, se v Chodově snad už nikdo ani nepokouší mluvit. Nebo ano? Můj názor je takový, že Chodov není rozvíjen harmonicky, ale jen v jedné oblasti.

A to je asi tak všechno. Mám li pravdu, kdo si svojí pravdou může být jistý, pak je takovýto etický kodex na dvě věci. Na ……., jak hezky v Čechách říkáme. Ale, jak říkal pan Werich: „Každému jeho Poděbrady.“

Na závěr:
Nemluvím o jednotlivcích, mluvím o systému výkonu samosprávy! Doufám, že ten rozdíl je patrný.
MÁM NA „VĚC“ SVŮJ NÁZOR. KDOKOLIV MŮŽE MÍT JINÝ. SDĚLUJME SI SVÉ NÁZORY! Nejde o nic jiného, než o projev „starosti“ o společné věci a to je, myslím v pořádku. ZMĚNÍ LI TENTO DNES PŘIJATÝ ETICKÝ KODEX „VĚCI“ V CHODOVĚ, KTERÉ, MYSLÍM SI, NEJSOU V POŘÁDKU, BUDU JEN RÁD.

doplnění na základě "reakcí z ulice"

Územní samospráva, z „technického hlediska“ je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán schopností a pravomocí – právem sám rozhodovat o svých věcech. Takovýmto „funkčním celkem“ je i město. Z věcného – funkčního hlediska je samospráva města, veřejnoprávní korporace tvořená občany města, správou města, kterou si zajišťují občané sami. Jakkoliv je takováto správa zajišťována prostřednictvím volených zástupců a jimi tvořených volených orgánů města, neznamená to, že by samospráva byla předána těmto orgánům a těmto zástupcům. Stále zůstává v rukách občanů města. Ti by si toho měli být vědomí a toto své právo by měli i uplatňovat. Naopak orgány města by jim k tomu měli vytvářet co nejlepší podmínky.
Toto je zajištěno, podpořeno elementárními zákonnými normami – Zákonem o obcích, obecním zřízení či Správním řádem a jednacími řády zastupitelstva města a rady města. Zcela rozhodujícím faktorem potom je úroveň informování veřejnosti a její informovanost. Protože mi, po zveřejnění mého názoru na úroveň výkonu samosprávy v Chodově (http://www.mestochodov.cz – diskuse – „Vyhlašování etických kodexů“) bylo spíláno do lhářů, blbců či idiotů, bohužel bez odvahy vstoupit do veřejné diskuse o mnou naznačené věci, dovoluji si vyslovený názor podpořit v tomto, navazujícím textu. Odpovídám jim. Ne proto, abych si „honil triko“, abych se snažil získat nějaké body před volbami, ne proto, abych někoho poškodil, ale jen proto, že si myslím, že o těchto věcech máme, musíme přemýšlet, aby věci fungovali jak mají. Abychom jen nenadávali na „ty nahoře“, ale taky něco dělali sami. Sami pro sebe a pro ostatní.
Prvotním a zcela zásadním pro samosprávu města je účast občanů města na rozhodování o věcech spadající do samostatné působnosti města. Tedy o věcech, o kterých „město“, tedy my všichni máme právo rozhodovat sami. ZÁSADNÍ NORMOU PRO ÚČAST OBČANŮ MĚSTA NA SAMOSPRÁVĚ JSOU JEDNACÍ ŘÁDY ZASTUPITELSTVA A RADY MĚSTA a to i přesto, že jednání rady jsou neveřejná.
Poznatek první:
Ani jeden z těchto dokumentů není stále a jednoduše k dispozici občanům města (http://www.mestochodov.cz), alespoň já jsem je nikde nenašel. Jakkoliv upravují možnost občanů účastnit se na jednání a rozhodování jimi volených orgánů, orgánů, které je zastupují. HLOUPOST, LAJDÁCTVÍ, IGNOROVÁNÍ VEŘEJNOSTI NEBO ZÁMĚR?
Poznatek druhý:
„Svolávání zasedání“. ZM – zasedá podle schváleného plánu řádných zasedání, či na mimořádných zasedání. RM – se schází ke svým schůzím pravidelně jedenkrát za 14 dní. Termíny jsou dány schváleným plánem práce rady města na pololetí kalendářního roku.
S odvoláním na zákon 128/2000 Sb. o obcích
(§16 (2) Občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo - f) požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce; g) podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty;)
bych předpokládal, pokud je zájem na účasti veřejnosti, že tyto plány budou taktéž stále „vyvěšeny“ tak, aby byly kdykoliv k dispozici. Navíc o tom, co na svém zasedání bude RM projednávat, není podávána informace žádná. Zde se odvolávám na jednací řád rady a opět se odvolávám na zákon o obcích:
(Jednací řád – Do návrhu (programu) se zařazují návrhy členů ZM; Podávat radě města návrhy, připomínky a podněty mohou i občané obce.)
Myslím, že tato formulace zákona předpokládá i to, že se občané budou moci svými návrhy, připomínkami a podněty „nepřímo účastnit“ projednávané věci v okamžiku jejího projednávání. Neví li, co bude projednáváno, nemohou toto svoje právo uplatnit. ZÁMĚR NEBO JEN NEDOSTATECH POCHOPENÍ? Navíc si myslím, že má li RM možnost k projednávání některé záležitosti přizvat i jiného člena ZM, měl by mít možnost kterýkoliv člen ZM požádat o účast při projednávání některého z bodů jednání (konec konců zastupuje občany města a možnost, že si „přisvojí“ nějaký jejich názor, podnět, nějakou jejich připomínku a po dohodě s nimi jím bude chtít ovlivnit rozhodnutí RM je zcela legitimní, žádoucí a v souladu s výše citovanými body zákona).
Poznatek třetí:
Jak zasedání ZM, tak RM „někdo“ svolává, obvykle starosta. Jednací řády mu zároveň ukládají včasné předání podkladů pro jednání (ZM-nejpozději 7 dnů předem; RM nejpozději 5 dnů předem). V závorce jsem záměrně zdůraznil slova nejpozději. Oznamovací povinnost je městu zákonem o obcích stanovena jako, v případě zasedání ZM, „alespoň 7 dnů před zasedáním“.
Součástí oznámení o tom, že se bude konat zasedání ZM je i zveřejnění jeho programu – bohužel praxí v Chodově je, že zcela nekonkrétního programu s minimem vyjímek. Body uváděné jako: majetkoprávní záležitosti (bez toho, že by bylo uvedeno o jaké se jedná), organizační záležitosti (taktéž bez upřesnění) a diskuse (bez uvedení známých, předem podaných podnětů do diskuse) ZCELA IGNORUJÍ MOŽNOST ZÁJMU OBČANŮ HÁJIT SVOJE ŽÁDOSTI, PODNĚTY, NÁVRHY, ČI VYJADŘOVAT SE K JINÝM. Jednoduše neví li, kdy a co bude projednáváno, neví ani kdy mají přijít. Striktní dodržování předávání podkladů zastupitelům v tu nejzazší zákonem stanovenou lhůtu, tj. 7 dní před zasedáním (a to i přesto, že tyto podklady vznikají podstatně dříve a v systému města jsou k dispozici zabezpečené stránky určené jen zastupitelům města), jednak brání zastupitelům navrhovat a oponovat ještě před schválením znění „návrhu k projednání“ (jistě by to mohlo být mnohdy přínosné), jednak prakticky znemožňuje zastupitelům důslednou, důkladnou a povinnou přípravu na zasedání. ZÁMĚR NEBO NESCHOPNOST?
Poznatek čtvrtý:
Zákon o obcích, Správní řád a nakonec i jednací řády stanovují limity na čas potřebný k vyřízení toho či onoho samosprávnými orgány. Jedny určují dobu, která MUSÍ uplynout – po kterou je nutné vyčkat, druhé dobu která je K DISPOZICI. S dobou, která „musí uplynout“ nejde nic dělat, nechme jí tedy stranou. Avšak důsledné využívání celé doby, která je k dispozici při vyřizování různých úkonů či podnětů občanů a dokonce i členů zastupitelstva (hovořím ze své zkušenosti) i v případě věcí, které lze prakticky vyřídit obratem nebo s minimální prodlevou (odůvodnění potřebou konzultace o poskytnutí informace o zcela běžné (jinde) věci s právním zástupcem Města je výmluvou nebo neschopností) nesvědčí o ničem jiném než o ZÁMĚRU.

Mohl bych pokračovat, např. úrovní zveřejňovaných usnesení a jejich vypovídací schopností, obsahem zápisů z jednání, úplností, včasností a přesností podávaných informací … Zákony i jednací řády zde rozebírané předpokládají pluralitu názorů v orgánech města a diskusi o nich, předpokládají onen prý kýžený „svobodný a rovný souboj názorů a myšlenek“ vedoucí k nelézání obecně přijímaných a snad i funkčních konsensů – kompromisů. Celou řadou ustanovení toto umožňují a napomáhají tomu. Občan takto, zdá se, má k dispozici všechny potřebné nástroje, nebo alespoň jejich dostatek k tomu, aby se mohl samosprávy aktivně účastnit – opět prý je to žádoucí. Nemohu se však ubránit názoru, že v Chodově je to ignorováno. A to jak orgány samosprávy, tak občany samotnými. Bohužel.

Doplnění na základě průběhu jednání ZM

Na posledním zasedání Zastupitelstva města Chodova dne 27. května 2014 kolega Ing. Srba vznesl dotaz v rozpravě k bodu 4/Z3/2014 – Digitální povodňový plán a lokální varovný systém. Nic mimořádného a také nic zvláštního, až na odpověď (odpovídal starosta města a, abych byl korektní, uvádím, že předeslal, že předkladatel návrhu, pan Jiří Kiss není z důvodu služební povinnosti přítomen – taktéž nic nepochopitelného). Po obdržené odpovědi Ing. Srba konstatoval, že mu sice něco bylo řečeno, ale že to není odpovědí na jeho dotaz a starosta města reagoval slovy, jež dávala následující smysl: podklady pro jednání zastupitelstva dostáváte včas, abyste si případné nejasnosti mohl vyřešit před zasedáním. Kdyby mu odpověděl, že odpověď nezná a z důvodu přítomnosti p. Kisse u zásahu SDH mu ji nemůže podat ani předkladatel návrhu, asi by nikdo nemohl nic namítat (požáry předvídat nelze) – i když by se mu to asi nelíbilo. Odpověď: podklady pro jednání zastupitelstva dostáváte včas, abyste si případné nejasnosti mohl vyřešit před zasedáním, namíchla mě a předpokládám, že i kolegu Srbu. Jednoduše proto, protože je to odpověď arogantní a je vždy použita, když se odpovědět nechce. Není to první ani nějak řídký případ.
Starosta města zcela opomíjí fakt, že neuvolněný člen zastupitelstva má také svoje zaměstnání a krom něj i jiné povinnosti než je zastupitelstvo. A také nebo hlavně proto, že určitá časová tíseň, kterou někteří z nás při přípravě na jednání zastupitelstva pociťují, je zcela zbytečná. Podklady k jednotlivým bodům jednání nevznikají v jeden den, ale průběžně a určitě nejsou k dispozici ne dříve než sedm dní před zasedáním ZM jak určuje jednací řád. Navíc, a teď hovořím jen za sebe, abych se mohl na projednávání řádně připravit a abych se mohl i na cokoliv kohokoliv zeptat, potřebuji se mnohdy „vrátit“ k usnesením minulým a k podkladům, na základě kterých byla přijata. A to k usnesením ZM, jehož jsem členem, ale i k usnesením rady, které členem nejsem. K tomu potřebuji nejen hledaný obsah, ale i použitelný vyhledávací prostředek.
Zlobí mě, že prostředek k dispozici je, ale nemám k dispozici onen hledaný obsah. Zda je to nedbalost či záměr? Myslím, že záměr – protože ještě nedávno byl k dispozici i obsah, sice neúplný, ale byl.
EXISTUJE TOTIŽ, V INFORMAČNÍM SYSTÉMU MĚSTSKÉHO ÚŘADU, ODDÍL NADEPSANÝ:
Městský úřad Chodov
Zastupitelé
Jméno zastupitele

Usuzuji tudíž, že oddíl určený jen členům Zastupitelstva města Chodova.
Oddíl vyžadující zadání zvláštní přihlašovací adresy (běžnému uživateli stránek města se nezobrazuje) a oddíl zabezpečený heslem. Tedy oddíl veřejnosti nepřístupný. Kromě jiného obsahuje volby Zasedání zastupitelstva, Usnesení zastupitelstva a Usnesení rady. Volba Zasedání zastupitelstva umožňuje přístup k souboru (databázi), která je průběžně plněna body určenými k projednání a přílohami k těmto bodům (podklady pro zastupitele); všechny tři volby umožňují výběr z obsahu příslušného souboru (databáze). Vše potřebné a, možná že jen mnou požadované, je k dispozici, a je to k dispozici v zabezpečeném systému. Neměl by tudíž být žádný problém a výše uvedená odpověď starosty by možná ani nikdy nemusela zasnít. Jenže:
1. Zvolí li člen zastupitelstva volbu Zasedání zastupitelstva a chce získat obsah ikony Přílohy (podklad k projednávanému bodu) získá následující: „Komise pro posouzení nabídek. Přílohy“ – jen tento text, nic víc(???)
2. Zvolí li člen zastupitelstva volbu Usnesení zastupitelstva a chce získat u vybraného usnesení i podklad na základě, kterého bylo přijato, získá následující: „Komise pro posouzení nabídek. Přílohy“ – jen tento text, nic víc(???) Výběr zdá se funguje.
3. Zvolí li člen zastupitelstva volbu Usnesení rady, získá následující: Usnesení rady – Upozornění; Přístup zamítnut(!!!) zdůrazňuji: PŘÍSTUP ZAMÍTNUT – je tedy odepřen přístup k veřejnému dokumentu a je zamítnut dokonce i členům zastupitelstva města. Tomu nerozumím a ani tomu rozumět nejde.
Záměrně jsem zdůrazňoval podtržením sousloví člen zastupitelstva. Zde chci dopředu říci, že jakákoliv selekce informací mezi členy rady a členy „jen“ zastupitelstva (opět záměrně zdůrazňuji slůvko „jen“, protože ze zákona platí, že rada se ze své činnosti zodpovídá zastupitelstvu, nikoliv naopak), např. z důvodu zákona na ochranu osobních údajů, je nesmyslná. Jednoduše proto, protože člen rady je volen zastupitelstvem z členů zastupitelstva a to aniž by takto zvolený radní dodatečně skládal jakýsi slib nebo přijímal závazek mlčenlivosti. Platí tudíž, že takto je vázán každý člen zastupitelstva a to nikoliv explicitně ze zákona o obcích, ale na „své triko“, tj. z povinnosti dodržovat platné zákony ČR. Na tyto věci jsem upozorňoval již několikrát. Výsledkem bylo jen ještě větší omezení takto poskytovaných informací.

A teď mě přesvědčujete, že informace nejsou odepírány nebo tříděny podle „ksichtu“. Asi mě nepřesvědčíte. Jestli to vadí ještě někomu druhému nevím, ale mě ano.

Na základě diskuse - ne zde, ale na ulici
Mým oponentům (bohužel ne na diskusním fóru, ale jen „per huba“)
Vážím si toho, že se zabýváte mými názory a děkuji Vám za to, že s nimi polemizujete. Skutečně. Jen malá poznámka – všeobecná, ne k tomu či onomu, ale obecně k diskusi. K jednotlivostem se možná vrátím později.


Nestačí odsuzovat názor odlišný od toho našeho a nestačí ani omlouvat a růžovými barvičkami lakovat skutečnost. Je potřeba vzít do rukou fakta a porozumět jim. PROZUMĚT = vědět. „Kdyby sám ďábel přišel, musíme mu porozumět, než se s ním pustíme do křížku; čemu jsme porozuměli, nad tím jsme zpola zvítězili. Je nemocí naší doby, že si místo porozumění pěstujeme iluze, místo studia fráze, místo poznání problému jaký je a v čem spočívá a proč takový je, si malujeme obrázek, jaký bychom jej chtěli mít.“ Ruku na srdce, skutečně problematice samosprávy rozumíte, alespoň si o ní čtete, abyste jí rozuměli, abyste jí kvalifikovaně soudili, abyste věděli? Určitě víte o mnou rozebíraných věcech, ke kterým zaujímáte svá stanoviska, tolik, abyste rozuměli? Obávám se, že ne, obávám se proto, protože porozumět nelze jen na základě toho, co Vám říká jen jedna strana. Ať je to „ďábel“ nebo kdokoliv jiný. A vůbec nevadí, není na škodu snažit se porozumět, třeba ďáblovi, používám li tento příměr. „Porozumět není totéž co ustoupit, či vyklidit pozici, nebo vyjít mu vstříc. Ďáblovou zbraní totiž je povrchnost, zamlčování a desinformace“.

A tak vám přeji, a vlastně i sobě přeji, abyste rozuměli, abyste věděli. Dost možná, že tím ďáblem jsem právě já. Bylo by však dobré to vědět, nestačí jen si to myslet. Víte li však, rozumíte li, máte vyhráno a vše co píšu a říkám je zbytečné a zcela neškodné.
(text v uvozovkách je citací z přečteného)

Poznámka na závěr (JEDEN PŘÍKLAD ZA VŠECHNY – TEN NEJKŘIKLAVĚJŠÍ):
Starostou města je opakovaně konstatována celková zanedbanost teplofikační sítě a tak i její znehodnocování. Většina členů zastupitelstva města toto přijímá jako fakt a podle toho i rozhoduje. Občané města zase podle toho hodnotí práci společnosti. Ptám se. Na základě čeho starosta k takovémuto závěru došel, když žádná ze zpracovaných analýz nic takového nekonstatuje a HLAVNĚ, KDYŽ ANI ON, ANI ZASTUPITELÉ NIKDY NEREAGOVALI NA VÝZVU TATO ZAŘÍZENÍ SI PROHLÉDNOUT, ZKONTROLOVAT JEHO STAV A POTÉ ZKONSTATOVAT SITUACI? Poznali, porozuměli, to znamená VÍ? Proč je opomíjen a dehonestován (snižován) můj názor, kterýžto mám rozvodnou síť denně na očích?
(odkazuji Vás na poslední citovanou větu – možná, že tam je zakopaný pes, a ne jen pro tento případ, ale i např. pro ZUŠ a ZŠ v Husově ulici …)

Doplnění - opět na základě diskuse. Ne zde, ale z očí do očí, telefonem nebo mailem. ŠKODA, ŽE NE TADY.
Neříkám, že spousta, ale určitě dost lidí se mnou občas, taktéž ne pořád, pohovoří na téma sportovní hala či šatny a zázemí ve sportovně rekreačním areálu Chodov. Obvykle se hovor točí kolem ceny těchto staveb, vždy převládá pocit, dojem, názor, že jsou předražené. Na toto téma jsem už svoje řekl na jednáních zastupitelstva i v různých diskusích a řekli své i někteří kolegové ze zastupitelstva. Žádné rozumné odezvy jsem (jsme) se nedočkal(i) a tak, alespoň v mém případě, převládá názor, že ano. Je to podpořeno i odkazem na stavby jinde, které mi laskavě jeden z diskutérů poskytl. Zde je
http://olomoucky.denik.cz/fotbal_region ... satny.html
http://breclavsky.denik.cz/zpravy_regio ... 40530.html
podívejte se, závěr je na Vás.
Konec konců vždyť obě tyto stavby v Chodově platí Evropská unie a ne my (i tento názor na jednání ZM zazněl, a několikrát). Nu, jestli to tak skutečně je nebo jestli tomu věříte a jestli je vám jedno, že projekty s takovouto dotací mohly (možná) zahrnovat více prospěšných staveb (kdyby byly do projektu zahrnuty), pak není třeba o tom mluvit. Vždyť bychom prý byli hloupí, kdybychom nechali ležet na chodníku desítky milionů a nezvedli je. Co za ně postavíme je zřejmě jedno. Já si nemyslím, že je to jedno a tak o tom mluvím.

Z diskuse, kterou mám rád – o podstatě věci
V rozhovoru s mým dlouholetým přítelem mě bylo vytknuto, že moje „představa o tom, že vše má být rozhodováno demokraticky, vycházejíc z kolektivního přání a na základě kolektivní shody, je neproveditelná. V konečném stádiu má, musí být rozhodnuto autoritativně.“ Nesouhlasím s tím, že moje představa o rozhodování ve věcech veřejných je taková; souhlasím s tím, že konečné rozhodnutí musí být autoritativní. Problém spočívá v tom, kdo nebo co je onou autoritou a jak je rozhodnutí této autority dosaženo. Ostatně o tom je celý tento blok poznámek – kriticky hodnotí to, „kdo je onou autoritou“ a taktéž to, „jak je konečného rozhodnutí dosahováno“. Mohu mít pravdu, mohu se mýlit; podstatné je, jak kdo nahlížíme na demokracii jako zřízení a samosprávu (v tomto případě) jako takovou.
Jako laik rozeznávám tři formy vlády. Monarchistickou, oligarchickou (aristokratickou) a demokratickou. Na rozdíl od toho co je mi vyčítáno si myslím, že domněnka o tom, že demokracie se má týkat všech aspektů života a společnosti A TUDÍŽ I ROZHODOVÁNÍ je nebezpečná. Myslím si, že dobré politické zřízení a efektivní rozhodování v něm musí obsahovat i nedemokratické instituce a rozhodnutí. V případě nedemokratický přijímaných rozhodnutí tkví jádro pudla v tom, kdo takováto rozhodnutí je oprávněn přijímat (Ostatně nejedná se o nic nového. Schéma takovéhoto systému bylo praktikováno již ve starověku a tehdy se nazývalo zřízením smíšeným. Nedostatky jednoho zřízení byly vyvažovány přednostmi druhého. V novověku si zakladatelé Ameriky velmi dobře uvědomovali nedostatky demokracie. Vedle demokratické reprezentativnosti musely být přítomny prvky hierarchismu (tj. ty, jež jsou spjaty se zřízením aristokratickým) nebo prvky efektivní moci (spjaté s monarchií). Funkce prezidenta USA měla vzor v monarchickém modelu; v žádném republikánském zřízení nemá jednotlivec větší výkonnou moc než americký prezident). V případě samosprávy samozřejmě může nedemokratická rozhodnutí přijímat jen zastupitelstvo. Ne rada a ne starosta. Jenže se zdá, že nesneseme nic, co není veskrze demokratické a tak to nahrazujeme demokracií navenek zdánlivou – formální nebo dokonce podvodnou.
Za 12 let jsem mnohokrát od svých kolegů a kolegyň v zastupitelstvu slyšel výroky typu: „ponechte mé rozhodnutí mému svědomí“, „mám právo hlasovat podle svého přesvědčení“, „mám právo mít vlastní názor a prosazovat jej“ a mnohé podobné (jistěže ano, práva obsažená v těchto výrocích jsou každému z nás dána nejen demokratickým zřízením, ale, v případě zastupitelů i zákonem o obcích). Nikdy jsem však nezaslechl výrok: „mám právo nebo ještě lépe mám povinnost být informován, mám povinnost vědět.“ Není li naplněna povinnost, nemůže být správně naplněno ani právo (a podle mého soudu je chodovské zastupitelstvo s plněním této povinnosti, mírně řečeno, na štíru). Mám li pravdu, potom platí i moje úvaha o tom, že demokracie v zastupitelstvu je demokracií formální a možná že i podvodnou. A mám li pravdu v obou věcech, potom takováto demokracie „požírá“ sama sebe. Absentuje li totiž ona výše zmíněná povinnost, povinnost být informován a povinnost vědět a je li nahrazována „důvěrou“ v názor jedné osoby (spíše však je nahrazována vůlí jedné osoby – stejně mnohokrát jsem vyslechl výrok: „nic moc o tom nevím, nerozumím tomu, a proto hlasuji spolu s ….“), nejedná se o demokratický, ale spíše monarchistický systém řízení. Nedostatky demokracie (např. efektivně rozhodnout v případě obtížnosti nebo dokonce nemožnosti dosáhnout obecné shody) nejsou doplněny prvkem efektivního rozhodování, efektivní moci (spjato s monarchií), ale je (demokracie) monarchistickým pojetím řízení plně nahrazena. Demokracie „sežrala sama sebe“, i když nadále svojí existenci předstírá (všechny minulé i ty současné totalitní režimy a bohužel, ovšem asi jen podle mého soudu, i chodovské zastupitelstvo).
Kritizuji li, měl bych mít i řešení. Měl bych řešení alespoň navrhnout. Zde je.
Nejprve předpoklady, ze kterých můj návrh vychází:
- Nejvyšším orgánem samosprávy obce je zastupitelstvo obce. Jen zastupitelstvo obce může za obec rozhodovat, přijímat rozhodnutí. A to rozhodnutí „rámcová, určující cíl“ – dlouhodobá, nebo rozhodnutí o konkrétních věcech s okamžitou účinností (obvykle o věcech určených zákonem)
- Rada města vykonává rozhodnutí zastupitelstva a z této své činnosti se zastupitelstvu zodpovídá. To znamená, že rada obce nemá prakticky žádnou „volnost“ ve svém rozhodování, a to ani ve věcech zákonem radě svěřených – vždy musí jednat, rozhodovat v souladu s rozhodnutími přijatými zastupitelstvem, tedy tak, aby rozhodnutí zastupitelstva bylo naplněno. Chybí li ovšem takováto rozhodnutí ZM nebo jsou li nekonkrétní, nekvalitní či dokonce špatná, potom RM svojí funkci vlastně ani vykonávat nemůže a je jen krůček k tomu, aby plně převzala funkci ZM. Domnívám se, že právě k tomu v Chodově došlo (nezabývám se zde tím, zda záměrně či neschopností ZM, tedy i včetně mě).
- Starosta města je „uvolněným členem zastupitelstva“. Je tedy jedním z členů ZM. Navíc je nadán pravomocí „zastupovat Město navenek“, řídit Městský úřad a je nadán i autoritou svěřenou mu prostřednictvím zastupitelů voliči. Je tedy, jak se říká, „prvním mezi rovnými“ a obecně je také činěn občany města i zodpovědným prakticky za vše, co se týká samosprávy obce (i když ne docela správně).
- Městský úřad je souhrnem odborných pracovišť odpovědných za výkon. Osobně si myslím, že je i zdrojem všeho potřebného pro práci výše zmíněných orgánů města. Právě proto, že je jediným místem koncentrujícím odbornost.
- Posledním mým předpokladem, a možná že nejvíce kontroverzním, je to, že politická orientace, tedy příslušnost k určitému volebnímu uskupení, na úrovni obce končí, má končit volbami. Po volbách už neexistuje nic jiného než zájem a potřeby obce a jejích občanů. Další volby nejsou a nesmí být cílem.
Z těchto předpokladů vychází i model výkonu samosprávy (myslím, že nikoliv objevný, ale jaksi pozapomenutý).
(týká se jen výkonu samosprávy – obecně jsou zdrojem jakékoliv vůle města jeho občané)
1. „Zdrojem všeho“ je městský úřad, respektive jednotlivé odbory městského úřadu. Prvořadým úkolem starosty a rady je, aby tomu tak bylo. Možná pro mnohé pobuřující, ale nikoliv nelogické. Právě zde je koncentrována veškerá „odbornost“. Úkolem tajemníka je, aby tomu tak bylo.
Jednotlivé odbory úřadu nejen, že zajišťují výkon vůle rady, případně zastupitelstva, ale ony a právě ony ji i připravují. Zjednodušeně: zjišťují potřeby – analyzují stav – navrhují dlouhodobou koncepci a dílčí opatření – zajišťují (provádí) realizaci – monitorují účinnost – informují. V této své činnosti musí být nezávislé a jejich odpovědností je jen soulad se skutečností (I když „zákon o úřednících“ by byl dobrý, není jej třeba. Plně postačí zdravý rozum a morální vyspělost). Přeneseně lze říci, že jsou oním, zde lépe než oligarchickým, elitním prvkem doplňujícím demokratický systém. A to včetně legálního prosazování svých priorit (například snahou, aby si tyto priority „osvojilo“ co nejvíce zastupitelů) ještě před jejich projednáváním (přímá vazba nevoleného aparátu na volené orgány města).
2. Zastupitelstvo města výsledky odborů úřadu projednává a na jejich základě koncipuje vůli ke zpracování dlouhodobého plánu rozvoje města s určením prioritních oblastí a rámců rozvoje (nejsou li doposud k dispozici) nebo aktualizace již existujícího plánu. V opodstatněných případech iniciuje vypracování přehledů a strategií – např. přehled majetku města s určením funkcí, potřebnosti či nepotřebnosti, návrh na odprodej, či doplnění … Takovéto rozhodnutí zastupitelstva města realizuje úřad přímo tím, že jej konkretizuje a jej předkládá zastupitelstvu ke schválení.
3. Rada města zajišťuje realizaci zastupitelstvem schváleného plánu tím, že iniciuje a zajišťuje jeho rozpracování do jednotlivých roků, které předkládá ke schválení zastupitelstvu a po jeho schválení zajišťuje realizaci. Zpětná vazba pro zastupitelstvo je takto zajištěna jednak „nezávisle“ odbory úřadu, jednak povinností RM, zodpovídat se zastupitelstvu. Ke splnění tohoto úkolu RM pochopitelně využívá i svých přímých pravomocí daných jí zákonem, ale jen v intencích vůle stanovené zastupitelstvem.
Právě v bodech 2. a 3. je naplněna demokratická reprezentativnost řízení obce a výkonu samosprávy, ke které je nadáno právě jen zastupitelstvo města. Právě proto je v zastupitelstvu koncentrována veškerá rozhodovací pravomoc.
4. Starosta města takto je především osobou zastupující město navenek, managerem celého systému řízení a managerem úřadu. A, jakkoliv nic takového zákon o obcích přímo nespecifikuje, může být, stane li se to pro zastupitelstvo a radu „snesitelným“, nositelem onoho monarchistického prvku řízení, tj. efektivního rozhodování, v případech kdy je obtížné nebo nemožné dosáhnout „demokratické shody“ a rozhodnutí je nezbytné (pro tuto funkci však má jediný prostředek, a to autoritu, které požívá u demokraticky zvolených zástupců občanů). Pochopitelně, že i takto přijatá vůle musí projít schvalovacím procesem příslušného orgánu („snesitelnost“ takovéhoto rozhodnutí).
Myslím, že takovýto systém je nejen funkční, je veskrze demokratickým a je schopný čelit všemu co kritizuji (já jsem přesvědčen, že oprávněně).
Na závěr
Pro závěr tohoto seriálku mých názorů a myšlenek jsem si jako motto zvolil citát G. K. Chestertona.
„Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Budou věřit v cokoliv.“
Myslím, že v něm je uložená ověřená pravda. U nás víru v Boha nahradila víra v ideu komunismu a víru v ideu komunismu posléze nahradila víra v tržní kapitalismus. Zajímavé je, že jakkoliv jsme jednotlivé „víry“ odkládali, přeci jenom v nás mnohé, něco z nich zůstávalo, a to nejen jako vzpomínka, ale i jako praktická, řekněme pomůcka. Například nechceme li se zabývat nějakou špatností, s myšlenkou „Bůh viníka potrestá“ nebo „Boží mlýny sice melou pomalu, ale trestem nikoho neminou“ tuto věc přenecháme k vyřešení Bohu (ve kterého však už nevěříme). Nechceme li si s něčím lámat hlavu, velice lehko uvěříme tomu, co nám říkají, noviny, televize, rozhlas, rádio, všelijaké magazíny, bulváry nebo jíní, kteří požívají nějaké autority či všeobecné vážnosti. Vždy s poukazem na to, že oni tomu rozumí více. Jednoduše se zase zbavujeme částečné povinnosti účastnit se a zodpovídat. V případě víry jsme sice Boha zavrhli jako autoritu, ale jako nástroj se nám hodí, v případě druhém jsme se sice zbavili onoho předvoje národa (dokonce definovaného tehdejší ústavou), ale účast a zodpovědnost odmítáme – pro sebe jsme si ponechali nadávání v hospodě a nadávání jaksi potají. Nehodlám tuto úvahu dále rozvíjet, ale chci varovat před nekritickou vírou v autority a veřejné sdělovací prostředky. Slepá víra, víra bez účasti rozumu, je stejně nebezpečná v případě Víry, komunistických ideí i víry ve sdělovací prostředky a autority. Pro podporu tohoto svého názoru použiji opět citát a opět citát G. K. Chestertona:
„Noviny sice zrcadlí dnešní společnost, ale jejich největší slabost tkví v tom, že obraz, který podávají, je složen výlučně z výjimek. Titulky hlásí, že spadl dělník z lešení, ale už nehlásí, že ještě žije. A přitom je tato druhá skutečnost mnohem senzačnější. A také ovšem tisíckrát běžnější. Těžko můžeme od novinářů chtít, aby psali o stálých zázracích: těžko žádat titulky jako „Pan Wilkinson stále v bezpečí“ nebo „Pan Jones ještě nezemřel“. Noviny nemohou ohlašovat lidskou spokojenost. Nemohou hlásit počet všech vidliček, které nebyly ukradeny, či manželství, jež nebyla rozvedena. A tak je celý novinový obraz života nezbytně falešný. Představuje nám to neobvyklé. I demokratické noviny se zabývají menšinou."
(Gilbert Keith Chesterton 1874-1936, novinář, malíř, básník, dramatik a esejista)
JanSinkule
 
Příspěvky: 31
Registrován: 01 lis 2007 11:37

Zpět na Městský úřad

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron