O teple bez růžových brýlí

O teple bez růžových brýlí

Příspěvekod JanSinkule » 10 črc 2012 07:15

Spor se společností MARSERVIS, s.r.o. bez růžových brýlí
V jednom z předchozích čísel Zpravodaje (červen 2012) informoval Ing. Hora o stavu sporu Města versus společnost Marservis s.r.o. Text obsahuje dvě hlavní myšlenky.
První z nich je konstatování o zcela neutěšeném stavu veřejné správy, konstatování posílené výrokem, že to co je nám občanům známé je „pouhou špičkou ledovce, jehož podstatná část hmoty (rozuměj špíny) je stále skrytá pod vodní hladinou“. Tato část textu je ukončena výzvou uloženou ve větě „Záleží proto na každém z nás, zda tento stav přijímáme jako standard, byť nás zjevně ekonomicky zatěžuje a vyčerpává, nebo budeme s těmito nešvary bojovat zákonnými prostředky, abychom zabránili scénáři, který známe z jihu Evropy.“ V podstatě je možné s tímto odstavcem souhlasit, ale jen v případě, že je posuzován jen jako „akademická“ úvaha. Ve vztahu k realitě a postojům a činům autora (Ing. Hory) už ten souhlas není nikterak silný. Autoritativní způsob řízení Chodova, neochota přijmout jakýkoliv návrh na zvýšení transparentnosti výkonu samosprávy, neochota poskytnout prakticky jakoukoliv informaci či poskytování informací neúplných a tendenčně nepřesných vyvolává samozřejmě i otázky zda Chodov není taktéž součástí onoho jím zmiňovaného ledovce. Podotýkám otázky, nikoliv tvrzení. Jak to Ing. Hora myslí s onou výzvou skrytou ve větě „Záleží proto na každém z nás ….“ Je mi naprosto nejasné. Minimálně dva poslední případy, kdy občané města legitimními, legálními a zákonem stanovenými prostředky vyjádřili svůj nesouhlas s rozhodnutím orgánů města i se způsobem jakým tato rozhodnutí byla připravována a následně i realizována svědčí o tom, že ona výzva k aktivní účasti občanů („každého z nás“) na správě věcí veřejných je směřována kamkoliv jinam, jenom proboha ne do Chodova. V případě pohostinských činností byly veškeré podněty předložené orgánům města klasifikovány jak nátlak (jistě je patrný rozdíl mezi termínem nátlak a podnět k řešení) a v případě škol byla petice občanů města dokonce označována jako hysterie(!). Tento odstavec tudíž nemohu chápat jinak, než jako agitaci před volbami do krajského zastupitelstva, agitaci využívající současného dění na politické scéně a agitaci spoléhající na to, že jsem úplný trouba, který si uvědomuje jen to, co právě čte a není schopen vidět a dávat si do souvislostí děje předcházející.
Druhá část textu se týká problematiky „sporu o teplo“. Z podané informace není možné dojít k jinému závěru než, že v celém sporu je tendenčně a zcela protizákonně rozhodováno ve prospěch odpůrce Města (Marservisu) a že je tak rozhodováno bez ohledu na Městem předložené a zcela přesvědčivé a nevyvratitelné důkazy.
Kvalifikuje li ve svém článku starosta snahu o změnu provozovatele teplofikační sítě v Chodově jako „úsilí o záchranu energetického zařízení“ a tvrdí li, že „technický stav energetického zařízení se rok od roku zhoršuje, aniž by bylo síly tento stav změnit“, pak oponuji. „Energetické zařízení“ není třeba „zachraňovat“, je jen potřeba opět poskytnout prostor provozovateli (jakémukoliv) ke klidné a cílevědomé práci. Ostatně svojí schopnost síť spravovat a rozvíjet za takovýchto podmínek i současný provozovatel dostatečně potvrdil, když převzal zařízení v téměř dezolátním stavu a vybudoval z něj to, o co dnes Město usiluje, tj. zařízení mající minimálně standardní parametry. Jak starosta došel k závěru o neustále se zhoršujícím stavu je otázka. Od podpisu nájemní smlouvy v r. 1993 do začátku celého sporu v r. 2001 neprojevil ani Ing. Hora, ani žádný z odborů MěÚ, ani žádný z orgánů Města (rada, zastupitelstvo) pražádný zájem o to zařízení navštívit či jinak zkontrolovat jak je o něj pečováno. Po roce 2001 bylo Městem iniciováno několik kontrol, které však nekonstatovaly to co ve svém článku tvrdí a následně, tedy až do roku 2012, platí totéž co pro mezidobí 1993-2001. Stav zařízení tudíž nemůže znát a navíc pokud by jeho tvrzení bylo pravdivé, pak je otázkou proč toho nebylo využito k okamžitému ukončení nájemní smlouvy z důvodů nedodržení povinnosti nájemce, kterou mu nájemní smlouva ukládala.
Další „pravdou“ vyřčenou Ing. Horou v článku je následující tvrzení „Když byla v prosinci roku 2002 dána společnosti MARSERVIS s.r.o. z důvodu uvedeného ve smlouvě výpověď z nájmu rozvodného tepelného zařízení, nepředpokládali jsme, že spor o vyklizení, respektive o neplatnost nájemní smlouvy se potáhne až do března 2010“. K tomu dodávám, že smlouva zahrnuje dva taxativně stanovené výpovědní důvody: první - hrubé porušení smlouvy z důvodu neplnění povinností nájemcem (správa, údržba a rozvoj pronajatého zařízení, hrubé porušování podmínek licence nebo její ztráta …) nebo druhý - nalezení jiného provozovatele, který by pronajaté zařízení provozoval za podstatně výhodnějších podmínek, než provozovatel stávající (tedy Marservis). To že byl zvolen ten druhý (tedy ne hrubé porušení nájemní smlouvy Marservisem) jednoznačně vyvrací tvrzení o zanedbávání pronajatého majetku. Prostě Město vědělo, že by s takovýmto výpovědním důvodem neobstálo, protože pravda v tomto případě stála na straně nájemce. Zvolený výpovědní důvod (provozovatel za výhodnějších podmínek …) však Město nedokázalo před soudem vyargumentovat tak, aby jej soud přijal. Takovýto „nový nájemce“ nebyl nijak konkrétně určen a ani být nemohl – záměr pronájmu v době podání výpovědi nebyl Městem řádně vyvěšen na úřední desce ani neproběhlo výběrové řízení. Tudíž žádná zvůle soudu, ale absolutní nepřipravenost Města a neschopnost věcné a relevantní argumentace, chcete li dokazování. Následné doplňování důvodů výpovědi – nemorálnost smlouvy, rozkrádání majetku Města, neplnění povinností provozovatele, nezpůsobilost Marservis k držení licence, atd. – bylo vskutku donkichotským bojem s větrnými mlýny neboť Ing. Hora žádným způsobem nebyl schopen akceptovat skutečný stav věcí, byť na něj byl několikrát upozorněn, a podle něj záležitost řešit.
Tímto vývojem spor došel až k „dílčímu úspěchu“ (Města) za který Ing. Hora považuje rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy v březnu 2010. Opomíjí však podání informace o důvodu této neplatnosti. Protože si myslím, že je to zásadní, uvádím jej zde já: smlouva byla prohlášena za absolutně neplatnou proto, protože Město údajně před podpisem nájemní smlouvy nesplnilo podmínky, které mu ukládal zákon o obcích (tedy pochybylo Město nikoliv Marservis). Zda je to úspěch či prohra Města je taktéž otázkou. V každém případě toto rozhodnutí, jako každé jiné, mělo své důsledky. Tím zásadním je, že jednoznačně z viny Města byl nastolen stav, že s majetkem Města disponuje druhá osoba, aniž by to bylo ošetřeno smlouvou a dále vznikl spor o vlastnictví majetku nebo jeho částí. Na tom není nic „absurdního“ jak Ing. Hora uvádí, ale takovýto nárok vychází z platných zákonů ČR. Tudíž nikoliv, že „pronajmete chatu a nájemce Vám za několik roků oznámí, že chata vám již nepatří, protože nájemce ji vymaloval a okolo posekal trávu“, ale naopak. Nájemce (Marservis) od roku 1993 do roku 2010 řádně spravoval pronajatý majetek, opravoval jej a rozvíjel jej, vše na své náklady, a v roce 2010 mu je sděleno, že Město Chodov nedodrželo platný zákon a tudíž toto vše má nájemce bez náhrady opustit dříve než mu smlouva zaručovala. Z chyby by tak měl těžit chybující (Město) na úkor řádného vykonavatele smlouvy (Marservis) – to by bylo, podle mě „absurdní“.
A protože se od okamžiku, kdy Marservis podal žalobu na určení vlastnictví (v důsledku rozhodnutí o neplatnosti smlouvy) stalo nejasným komu, co patří nikoliv nestandardně, ale v souladu se zákony ČR, Regulační úřad v prosinci 2010 pozastavil, přehodnotil své původní rozhodnutí o odebrání licence spol. Marservis. Na tom skutečně není nic „legračního“, to je naprosto tristní výsledek Města – odmítnutí a tudíž i ztráta nabízeného nájemného, naprosto zbytečná investice do nákupu předávací stanice, hrozba ztráty podstatné části majetku Města, hrozba povinnosti úhrady ušlého zisku nájemci, náklady na více jak 10 let právního zastupování v tomto sporu. Podávat v této situaci další a další žaloby na další a další subjekty je, podle mého soudu, skutečným donkichotstvím. Do stejné kategorie tak lze zařadit i uzavření nájemní smlouvy se Sokolovskou uhelnou a.s. v roce 2011. V současném stavu sporu je otázkou co jí je pronajímáno (řízení před soudem na určení vlastnictví), na co jí má regulační úřad udělit licenci (tentýž problém s určením vlastníka zařízení) a kdy se tedy bude moci svých povinností nájemce ujmout?
Jediným „úspěchem“ Ing. Hory v této věci (zatím) je tedy současné zredukování celého sporu na problém ceny dodávaného tepla a teplé vody. Ovšem jen před námi, občany města (orgány státu ve sporu činné stále řeší výše uvedené problémy a cenu neshledaly nijak nezákonnou či neodpovídající platným vyhláškám). I zde však existuje otázka, a to: Není nárůst ceny jen a jen důsledkem tohoto mnoho let trvajícího sporu o něco, co mohlo být (a podle mého názoru i mělo být) řešeno úplně jinak?
Jak řekl JUDr. Bílek (právní zástupce města v této věci) „pravda je velmi zvláštní kategorie a záleží na její kvalitě a může jí mít každý, ačkoliv tvrdí něco jiného než ten druhý“. Proto netvrdím, že Ing. Hora lže (lež = opak pravdy). Pouze uvádím svojí pravdu. Nepřibíjejte mě za ní na kříž, prostě rozhodněte o tom, která je kvalitnější. Pokud tedy hodláte uznat výše uvedenou definici pravdy JUDr. Bílka. Mě to nějak nejde, soudím, že k jedné věci nemohou existovat dvě zcela se lišící pravdy.
Jan Sinkule
člen Zastupitelstva města Chodova
JanSinkule
 
Příspěvky: 31
Registrován: 01 lis 2007 11:37

Zpět na Městský úřad

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron